Slovo na neděli

Skrze evangelium nás dnes oslovuje dobrý Pastýř Ježíš Kristus. Oslovuje už 2000 let a používá k tomu různé nástroje, situace, různé lidi. Tak to bylo i v tomto případě:

Jeden bratr, který se nyní nachází v komunitě trapistů v Nových Dvorech, se svěřil: „Když mi bylo třináct, táhlo mě to ke kněžství. U salesiánů jsem se setkal se vším, jen ne s knězem. Šel jsem k nim s touhou zasvětit svůj život Bohu – a to nikoho nezajímalo. Kolik nám běhá po hřištích kluků, kteří by se také rádi stali kněžími, ale nikdo se jich na to nezeptá. Nikdo v nich tuto touhu neživí. Podal jsem si přihlášku do semináře. Ale před nástupem jsem se rozhodl udělat duchovní obnovu u trapistů. Tam jsem potkal učitele – kněze, skrze kterého mě oslovil Bůh. Ten učitel mi řekl, co mu dává přátelství s Bohem. To je to jediné, co mě vede k tomu, abych se stal knězem. Řekl mi to učitel – pastýř, kterého jsem viděl v kostele hodiny na modlitbách s Pánem. Nabízíme mladým něco, co stojí za to, aby se kvůli tomu člověk zřekl opravdu všeho? Pokud chceme, aby nás mladí následovali, musíme nejprve my sami žít naše povolání naplno.“

Ježíš se nám dnes představuje jako Učitel a Pastýř. Tak oslovoval syny Zebedeovy, celníka Matouše a jiné, Tak oslovil mladíka, který neměl odvahu opustit své majetky. V mém případě jsem v mládí v 70.tých létech viděl obětavé kněze, radostné a nasazené pro lidí, nasazené pro radostnou liturgii v kostele a skrytá setkání po domech. A tak je nyní řada na nás, kněžích, řeholnicích. Tak se my kněží musíme podívat do svého života: říkám denně Ježíšovi, že ho potřebuji, že bez něho nemohu dělat nic, vždyť On je ten nejlepší přítel. Prosím denně o jeho milost, milosrdenství. Čtu denně pravdivě evangelium a jsem při mši sv. vtažen do jeho eucharistické přítomnosti. Táhne mě jeho milosrdenství k pravidelné sv. smíření. Dokážu také dát své ruce ke skutkům lásky a zašpinit si ruce od práce. Toto všechno shrnul papež Benedikt v jedné větě: “Bratři, volám vás ke svatosti, což je přátelství s Ježíšem!“

Komu záleží na duchovních povoláních v naši diecézi, je sám arcibiskup Jan. Byl to on, kdo obnovil kněžský seminář v Olomouci, kdo farníky rozhýbal k celodenním adoracím za duchovní povolání a děkanátním poutím za obnovu rodin. On založil církevní gymnázia, aby se v nich podnítila duchovní povolání. V nejednom pastýřském listu oslovuje a povzbuzuje mladé na cestě k povolání: zkoušíš se modlit co nejlépe, chodíš rád na mši sv., přijímáš pravidelně svátosti, máš rád Písmo svaté, chceš vědět stále víc a více o své katolické víře, máš kolem sebe přátele, se kterými sdílíš stejné hodnoty, máš rád svou církev, máš rád svou farnosti a lidi v ní. Všechny tyto cesty zintenzivňují přátelství s Ježíšem. Když ti jde o toto přátelství s Ježíšem, přijde i povolání ke kněžství.

Na pohřbech kněží zaznívá prosba: Pane, nahraď odchod tohoto + kněze ve farnosti novým kněžským povoláním. A nepsaným zákonem je, aby každý kněz za svého života přivedl k oltáři alespoň jednoho novokněze. Často je povolání ovocem častých modliteb v rodinách a skrytých obětí generací. I naše farnost se může těšit z povolání do řeholního života řádu křížovníků, kdy loni bratr Tomáš přijal jáhenské svěcení. Kdy také jedná rodina je ochotna obětovat svou dceru do řeholního společenství. Před 11 léty byla zde primiční slavnost o. Tomáše Strogana. Máme zde rodiny, kde jsou mladí chlapci, mladí muži, kteří čekají od nás svědectví a životní příklad, podporu v našich modlitbách. Mít Ježíše celoživotního zaměstnavatele je velkou výhodou a svědectvím. Při vyřízení důchodu nad tím žasla. Máme ve farnosti takový příklad misionáře – patrona sv. Františka Xaverského – oroduj za nás!!